Kuwait City - Galerie proGras

Přejít na obsah

Kuwait City

Příběhy
Díky několika pracovním cestám do Kuwaitu, jsem začal v roce 2003 používat digitál. Nejprve to byl služební Olympus D520 pro pořizování pracovní dokumentace, s mizerným rozlišením, ... ale fotil. S ním jsou pořízeny první fotografie z Kuwait City v roce 2003.

Protože fotit, se mi začalo líbit čím dál víc, pořídil jsem si v roce 2004 vlastní kompakt - Olympus D540Z, který měl rozlišení 3,2 MPx a trojnásobný zoom, ale hlavně uměl opravdu (pro mě) skvěle fotit makro! S tímto kompaktem jsem fotil několik následujících let až do roku 2009, kdy jsem jej vyměnil za ultrazoom Canon S2, ale to už je zase úpně jiný příběh ... :-)

V Kuwaitu bylo opravdu co fotit a kromě spousty věcí, které v Evropě zkrátka neuvidíte, tam byl Perský záliv, po které nejen pluly obrovské tankery plné ropy, ale především nad ním úžasně zapadalo slunce. Po pravdě ... tankery mne nijak "netankovaly", možná i proto, že D540 měla jen trojnásobný zoom a ty obrovské, ale vzdálené lodě se sním dost dobře fotit nedaly.

Jedna z fotografií s nejúchvatnější atmosférou, alespoň podle mě, je záběr pořízený během podvečera na pobřeží, kde posedávali rybáři a kousek před nimi, se na jakémsi "mole" tyčila tak trochu futuristická konstrukce (dodnes nevím co to vlastně bylo). Položil jsem foťák na kamennou zídku, aby se alepoň trochu projevila hloubka ostrosti a doufal jsem že kompakt ty blízké kameny alespoň trochu mázne. Nastavil jsem samospoušť ... a povedlo se!  Pravdou ovšem je, že fotograf je vždy oproti těm, kteří na místě nebyli, vždy v jisté pocitové výhodě ... protože tu atmosféru zažil na vlastní kůži a všechno mu to, při pohledu na fotky, zase hned v hlavě naskakuje. Je to stejné jako když se díváte na záznam koncertu kapely, kterou máte hrozně rádi, ale nebyli jste nikdy na jejich koncertu. Přijde Vám to zvláštní a někdy se raději vrátíte ke studiové náhrávce. Ale pokud jste na tom koncertě byli, je to úplně jiný kafe a vrací se vám zážitky, které Vám běžely hlavou přesně v té chvíli kdy jste byli součástí toho davu před pódiem ...

S fotografováním je to hodně podobné, pokud se díváte na fotky, které jste sami pořídili, dokážou často fungovat jako úžasný emoční spínač a pomohou Vám vzpomenout si na věci, které máte zasunuté hluboko v paměti a normálně byste si je už jen těžko vybavili.

Zajímavou, nebo lépe - paradoxní věc jsem zažil hned při první návštěvě Kuwaitu, kdy jsme šli s kolegy projít nejbližší okolí našeho hotelu v centru. Měl jsem za to, že v době satelitů, disponujících fotoaparáty s velkým rozlišením, se už nikde nesetkám se zákazem fotografování veřejných prostor ... ale chyba lávky. Cestou jsme procházeli okolo jakéhosi vojenského objektu, obehnaného vysokou zdí. U vjezdu do areálu stáli dva strážní a nás nenapadlo nic jiného, než si je začít fotit. No a to bylo podle nich hodně špatně! Chlápky v uniformách to slušně nadzvedlo a velmi důrazně nám vysvětlili, že vojenské objekty je velmi přísně zakázáno fotografovat. Moc jsme nad tím neuvažovali a schovali jsme kompakty zpět do kapes. Nicméně hned za tímto objektem, přes silnici se na pobřeží tyčily dvě nejznámější dominanty - Kuwait City Towers. Ony jsou vlastně tři, ale jen dvě z nich mají nahoře obrovské kupole. V obou těchto věžích je vodojem a v té vyšší z nich (180 m) je navíc nad vodojemem umístěna stále se otáčející restaurace.Třetí a nejmenší věž má na vrcholu jen špičku a dole toalety ..., jinak jsou na ní umístěny reflektory pro osvětlení jejich dvou větších sester Vyjeli jsme tedy se zvědavostí do restaurace nejvyšší věže, která slibovala fantastický výhled na celé město. Bylo to úžasné a když jsme si dostatečně užili pohled na tu obrovskou arabskou metropoli z té výšky, došlo nám že přímo pod sebou máme otevřený pohled do vojenského areálu a nikdo se nám nesnaží bránit v jejich focení, ... docela k smíchu při vzpomínce na ostré týpky v uniformách!

V našem hotelu bylo fajn, alepoň tehdy v letech 2003 - 2005, kdy tam ještě švábi nebyli na denním pořádku (jak jsem se nedávno dočetl v nějaké aktuální recenzi hotelu). Hotel Oasis nebyl sice z nejnovějších, ale zase byl v centru. Noc ve dvoulůžkovém pokoji stála včetně snídaně nějakých 100 $ a skvělé bylo, že v posledním patře hotelu fungovala indická restaurace, kde jsme začali poznávat taje skutečné asijské kuchyně. Jsem v jídlle experimentátor a to bylo něco na mě! Začal jsem jídly s jednou papričkou ale těch tam pravda mnoho nebylo. Kolega se po prvním jídle rozhodl, že už se dostatečně adaptoval na asijskou pálivost a rozhodl se s tím nepárat tím, že si hned druhý den objednal nějakou rybu s třemi možná čtyřmi papričkami ... a to neměl! Po počátečních hrdinských soustech, do sebe zbytek večera lil vodu z karafy s úporností hasiče! Tehdy nám manažer restaurace, sympatický Filipínec s vyholenou hlavu a oblečený v saténovém obleku s mandarinským stojáčkem vysvětlil, že voda výslednou pálivost jen zhoršuje a že s ostrými jídly je třeba postupovat při našich zkušenostech opravdu velmi trpělivě. Ten chlápek měl pravdu, během následujících let jsem si na 3 papričky celkem zvykl, ale musím říct, že dál jsem to nikdy nedal ...

Když nás Indická restaurace po "X"té návštěve trochu omrzela, řekli jsme si, že by nebyo od věci, vyzkoušet nějakou úplně jinou Kuwaitskou restauraci. Recepčního jsem se tedy jednoho večera zeptal, jestli by nám nějakou jinou restauraci nedoporučil a byl jsem trochu překvapen, když mi odpověděl, že nám zavolá taxi a řidič nás někam už hodí. Řekl jsem mu, že bychom se v rámci toho večera rádi prošli a taxi určitě nebudeme potřebovat, že jen stačí aby nám řekl kam jít. "Bez taxi nic nenajdete a bude to hodně dlouhá procházka ...", odpověděl recepční s úsměvem znalce a opět se zeptal jeslti skutečně chceme jít pěšky. Už jen proto, abychom si dokázali, že dokážeme najít minimálně jednu restauraci, aniž bychom se tam nechali odvést, jsme vyrazili z hotelu. Za námi se jen ozvalo recepčního: "Good luck" .
Procházku městem jsme si fakt užili, našli jsme pár místních rychlých občerstvení, které naši představu restaurace na úrovni rozhodně nesplňovaly a dokonce i zimní stadion. Když už to asi po dvou hodinách chůze městem vypadalo, že jsme restauraci objevili, byl to jen jakýsi soukromý arabský club, kam byl vstup kohokoliv jiného velmi nežádoucí. Obsluha byla příchodem tří "nearabů" natolik vykolejena, že netušila co má s námi dělat ... Toho si všiml jeden z hostů, kteří tam vesměs seděli s laptopy a zřejmě se bavili sázením přes internet. Přišel k nám a velmi "srdečně" nám vysvětlil, že tohle není restaurace! Asi po třech hodinách jsme se vrátili do hotelu a hned po tom co jsme recepčnímu dali za pravdu jeho "proroctví", jsme s nepředstíranou radostí vyjeli do indické restaurace v našem hotelu a nechali se obletovat naším mandarínem.  
Restaurací jsme pak během času pár našli, ať už díky bezcílného toulání se městem, nebo při hledání internetové kavárny, když v hotelu nefungoval internet právě ten den, kdy jsem potřeboval poslat něco důležitého do firmy ...

Jednu věc jsem si z Kuwaitu tehdy dovezl a stále na ní myslím, když se tady v Česku občas potýkám s naší podpobou businessu. Často se tu nemůžete spolehnout na slovo svého obchodního partnera, placení faktur po termínu je tu velmi oblíbeným sportem ... zkrátka business jako takový je tu velmi jiný než byl Kuwaitu. Tam jsem věděl, že pokud mi můj kuwaitský partner řekne že věci nějak budou - skutečně se tak stanou, pokud ovšem já také dodržím svou část dohody. Proto jsem tam tak rád pracoval se všemi těmi lidmi, kteří se chovali ke mně stejně jako ke komukoli jinému ze svého okolí!

Bylo to fajn období a díky tomu, že jsem u Kuwaitského dealera Toyoty našel v jednom z jejich managerů sdílného přítele, dozvěděl jsem se o tomto místě kupu dalších zajímavých věcí, které bych v bedekru těžko hledal ...
kuwait_city_0001.jpg
kuwait_city_0002.jpg
kuwait_city_0003.jpg
kuwait_city_0004.jpg
kuwait_city_0005.jpg
kuwait_city_0006.jpg
kuwait_city_0007.jpg
kuwait_city_0008.jpg
kuwait_city_0009.jpg
kuwait_city_0010.jpg
kuwait_city_0011.jpg
kuwait_city_0012.jpg
kuwait_city_0013.jpg
kuwait_city_0014.jpg
kuwait_city_0015.jpg
kuwait_city_0016.jpg
kuwait_city_0017.jpg
kuwait_city_0018.jpg
kuwait_city_0019.jpg
kuwait_city_0021.jpg
kuwait_city_0022.jpg
kuwait_city_0023.jpg
kuwait_city_0024.jpg
kuwait_city_0025.jpg
kuwait_city_0026.jpg
kuwait_city_0027.jpg
kuwait_city_0028.jpg
kuwait_city_0029.jpg
kuwait_city_0030.jpg
kuwait_city_0031.jpg
kuwait_city_0032.jpg
kuwait_city_0033.jpg
kuwait_city_0034.jpg
kuwait_city_0035.jpg
kuwait_city_0036.jpg
kuwait_city_0037.jpg
kuwait_city_0038.jpg
kuwait_city_0039.jpg
kuwait_city_0040.jpg
kuwait_city_0041.jpg
kuwait_city_0042.jpg
kuwait_city_0043.jpg
kuwait_city_0044.jpg
kuwait_city_0045.jpg
kuwait_city_0046.jpg
kuwait_city_0047.jpg
kuwait_city_0048.jpg
kuwait_city_0049.jpg
kuwait_city_0050.jpg
kuwait_city_0051.jpg
kuwait_city_0052.jpg
Snímky na těchro stránkách byly pořízeny přístroji:
Olympus D540Z | Canon S2 | Canon D350 | Nikon D320 | Copyright 2016 © proGras
Snímky na těchro stránkách byly pořízeny přístroji:
Olympus D540Z | Canon S2 | Canon D350 | Nikon D320 | Copyright 2016 © proGras
Snímky na těchro stránkách byly pořízeny přístroji:
Olympus D540Z | Canon S2 | Canon D350 | Nikon D320 | Copyright 2016 © proGras
Snímky na těchro stránkách byly pořízeny přístroji: Olympus D540Z | Canon S2 | Canon D350 | Nikon D320 | Copyright 2016 © proGras
Snímky na těchro stránkách byly pořízeny přístroji: Olympus D540Z | Canon S2 | Canon D350 | Nikon D320 | Copyright 2016 © proGras
Snímky na těchro stránkách byly pořízeny přístroji: Olympus D540Z | Canon S2 | Canon D350 | Nikon D320 | Copyright 2016 © proGras
Snímky na těchro stránkách byly pořízeny přístroji: Olympus D540Z | Canon S2 | Canon D350 | Nikon D320 | Copyright 2016 © proGras
Snímky na těchro stránkách byly pořízeny přístroji:
Olympus D540Z | Canon S2 | Canon D350 | Nikon D320 | Copyright 2016 © proGras
Snímky na těchro stránkách byly
pořízeny přístroji:
Olympus D540Z | Canon S2 | Canon D350 | Nikon D320 | Copyright 2016 © proGras
Návrat na obsah